Motto: Nezapomeňme
požívat tři slova: dobrý den, děkuji a nashledanou a bude nám všem na světě
lépe!
> TOMIO OKAMURA
Narodil se v Tokiu, má japonské a korejské předky, ale ať se ho zeptají
kdekoli ve světě na původ, prohlašuje, že je Čech. Tomio Okamura je
skutečně po své mamince napůl Čech. Část dětství prožil dokonce v
dětském domově a ještě před několika lety prodával v tokijském kině v
malém občerstvení popcorn a colu. Dnes jeho cestovní kancelář dováží do
České republiky přibližně 110 tis. turistů ročně a jako jeden z
vyvolených byl nedávno představen při osobní audienci japonskému císaři
jako symbol spojující Českou republiku a Japonské císařství.
Z Tokijského kina do Prahy
Když Tomio dostudoval střední školu neměl před sebou příliš zářivou kariéru.
Na vysokou školu nebyly peníze. Školství je v Japonsku drahá záležitost a už
financování střední školy pro všechny tři syny Tomiovy rodiče vyčerpávalo. Na
nějaké lukrativní zaměstnání nebylo bez prestižní školy pomyšlení. Tomio se
pokusil o samostatné podnikání. Nechal si z Čech poslat české sklo ale jakkoli je
tohle zboží v Japonsku populární, nenašel obchodní partnery. V Japonsku panuje
přísná hiearchie a společnost je silně konzervativní. Nikdo tu nedělá byznys s
někým, kdo přijde z ulice, byť by jeho nabídka byla sebelukrativnější. Navíc byl
Tomio v očích čistokrevných Japonců míšenec. To byl tehdy obrovský handicap,
protože japonská společnost je pevně hiearchizovaná a přežívají tu velmi silné
předsudky vůči cizincům. V některých ohledech se dá hovořit o rasismu, který se
tu pěstuje v dětech už od kolébky. Z toho důvodu Tomio a jeho bratr nechodili ani do
japonské školky ani školy ale do školy pro cizince. Rodiče k tomu vedla smutná
zkušenost s jejich nejstarším synem, se kterým se děti už ve školce odmítali vést
za ruku a sedět s ním v jedné lavici.
Tomio tedy prodával v kině popcorn a přemýšlel usilovně jak dál. Bylo mu dvacet
let, když se ze dne na den rozhodl, že zkusí štěstí v Evropě a odletěl s několika
dolary v kapse do Prahy.
Americký sen v Praze
Začátky v Čechách nebyly lehké. O bydlení se do začátku postarala Tomiova česká
babička, ale horší to bylo s obživou. Zkusil vyučovat japonštinu, ale výdělek
nestačil ani na to nejnutnější jídlo a oblečení. Štěstí však přeje odvážným
a připraveným. Když jedné české cestovce onemocněl průvodce specializovaný na
japonské turisty, obrátili se na Tomia, zda by ho nezastoupil. O průvodcování neměl
Tomio nejměnší ponětí ale zkusill to. S turistickou příručkou v ruce pak provedl
svoji první skupinu Prahou. A za jeden den si vydělal tolik, co vyučováním za týden.
Udělal si tedy průvodcovské zkoušky, pořídil si živnostenský list a začal
externě prováděl japonské turisty pro české cestovky. Jako rodilý Japonec si hned
všiml, že služby českých cestovních kanceláří nevyhovují japonské mentalitě.
To mu vnuklo nápad - proč to nezkusit na vlastní pěst? Odletěl do londýna a z
ušetřených peněz si pronajal na Londýnském veletrhu cestovního ruchu půl metru
čtverečního výstavní plochy na 3 dny. A podařil se mu tam malý zázrak.
Přesvědčil druhou a následně I největší japonskou cestovní agenturu, že je ten
nejlepší a podepsal s nimi roční kontrakt. V té době neměl v Praze ani kancelář,
dokonce ani telefon, ale risk se vyplatil. Vsadil na preciznost a poctivost, což jsou
vlastnosti, které velké části středoevropanů stále chybí. Dnes už vozí do Čech
přes 100 000 zahraničních turistů ročně.
Byrokracie roste
Vzhledem ke svým zkušenostem z Japonska nepovažuje Tomio naši společnost ve
srovnání s Japonskem za rasistickou ani xenofobní. "Přestože tu vůči
některým etnikům panuje nevraživost, míval jsem problémy, když si mě lidé pletli
s Vietnamcem. Ale v devadesátých letech tu byly obrovské šance pro každého, kdo se
chtěl prosadit a byl dobrý. To je ve vyspělých západních zemích velmi obtížné a
v Japonsku např. pro mladé lidi naprosto nemožné. Všude je zažitý tradiční
kariérní postup a ani byznys tu firma neudělá s neznámým mladým člověkem, byť by
jeho nabídka byla sebelepší," říká Tomio Okamura
U nás byl zpočátku potěšený relativně nízkou byrokracií v podnikání, která je
v Japonsku velmi rozbujelá.. "Ve srovnání s Japonskem tu bylo méně
administrativních překážek například při rozjezdu podnikání. Dnes je tomu už
naopak, zvlášť extrémně narostla byrokracie během posledních několika let.
Dalším, neměnícím se problémem je neserióznost obchodních partnerů. Nulová
platební morálka, neloajalita zaměstnanců. To že čeští zaměstnanci často kradou,
podvádějí, dělají soukromé kšeftíky jsem zpočátku nedokázal pochopit. Jak
může někdo okrádat toho, kdo ho živí?" podivuje se Tomio, který si už dnes na
česká specifika zvykl. Proti byrokracii se Tomio snaží neustále bojovat. V poslední
době se zaměřil na sobě blízkou problematiku rozvoje cestovního ruchu a ekonomiky
vůbec a četnými mediálními výstupy se snaží bojovat protí rostoucímu
korupčnímu prostředí, byrokracii v každodenním životě a neochotě úředníků.
Japan week
V listopadu roku 2002 se Tomiovi podařilo dostat do Prahy největší kulturní akci,
kterou japonský stát pořádá v zahraničí - Japan week (Japonský týden). Do Prahy
na podzim přijelo více jak 2000 japonských umělců a celý týden byly ve všech
městských divadlech a v kongresovém centru k vidění ukázky japonské kultury -
divadla, čajové a další obřady, výstavy umění i historické, taneční
představení, koncerty apod. A to vše zdarma. "I v tomhle případě mi pomohla
neopakovatelná atmosféra Prahy. Akce proběhla s rozpočtem okolo 200 miliónů korun.
Kromě akceschopnosti pražského magistrátu pomohla Praze podle zástupců japonské
strany ještě další významná věc - skvělá pověst Tomia Okamury, který se
zavázal garantovat průběh celého festivalu.
V pořádání kulturních akcí pro veřejnost pokračuje Tomio i nadále,v roce 2003
stačil ve spolupráci s Náprstkovým muzeem v Praze zorganizovat veřejný čajový
obřad s ochutnávkou, veřejnou dílnu japonských skládaček origami, představení
bojového umění Kendo a japonské kaligrafie atd. Všechny akce vč.Japonského týdne
byly pro návštěvníky zdarma,přestože umění předvádí japonští odborníci. Pro
Tomia je totiž cílem akcí především přispět k většímu porozumění mezi
odlišnými národy a rasami a také k trvalejšímu míru ve světě.
Pivní magazin
Svou lásku k Čechám Tomio projevil i tím,že poté,co pochopil mentalitu české
společnosti, od října 2003 vydává celostátní barevný
časopis Pivní magazín, který si klade za úkol zábavnou a poučnou formou
zvyšovat povědomí o tomto pro Čechy veledůležitém nápoji.
Všude dobře v Praze nejlíp
Tomio Okamura je v Praze velmi spokojený. Cítí se tu doma a rozhodně by Prahu podle
svých slov nevyměnil za žádnou metropoli na světě: "Sjezdil jsem celý svět,
všechny kontinenty s výjimkou Antarktidy a i na tom nejexotičtějším místě se
stejně za chvíli začnu těšit na Prahu. Takové město, takové lidi a takové
možnosti nenajdete nikde na celé planetě. Tady jsem doma a tady je mi taky
nejlíp."
Od
roku 2004 do konce roku 2005 do zániku pražské redakce byl Tomio
externím spolupracovníkem rádia BBC v Praze jako odborník na
problematiku Japonska. Tomio již několik let pravidelně píše a
komentuje v médiích jak problematiku cestovního ruchu, tak i o Japonsku
a v poslední době i celospolečensky palčivá témata. Od podzimu 2004 je členem prezidia a od roku 2009 viceprezidentem Asociace českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA) a závoveň i jejím tiskovým mluvčím. Tomio také organizuje
mnoho charitativních kulturních akcí, na které zve účinkující až z dalekého Japonska a vstupné je pro návštěvníky vždy zdarma nebo je věnováno na dobročinné účely.
Tomio byl pro rok 2008 také
jmenován českým ambasadorem Evropského roku mezikulturního dialogu,
který organizuje Evropská unie. V mnoha televizních a rozhlasových
pořadech se snaží propagovat kulturu své rodné země a přispívat tak
většímu porozumění, toleranci a míru mezi lidmi různých ras a vyznání
na celém světě.
Jaroslav Novák |
